V dnešní době, kdy se o tom společnost snaží nemluvit, je téma smrti velmi složitá záležitost.
Smrt tady s námi byla vždy je, vždy byla a vždy bude.
Smrt je přirozenou součástí života a byť je to velmi smutná a někdy zdrcující situace, není lepšího řešení, jak se s tím vyrovnat, než se snažit smrt přijmout.
Naši blízcí a především naši čtyřnozí parťáci jsou s tím naprosto smíření a to můžete poznat na jejich chování. Pro ně to není žádná tabu záležitost a často nám dávají najevo, že je to v pořádku, i když to možná sami nevidíme.
Již dva roky se intenzivně věnuji tomuto tématu díky spolupráci s Krematoriem zvířat Praha a hodně mě práce s tímto tématem naučila.
Jsem veterinářka, která jezdí především lidem domů do domácích podmínek a jak už je nejčastější, mimo očkování jsou eutanazie úkon, který se v domácích podmínkách provádí nejčastěji.
Proč zrovna eutanazie doma?
Eutanazie v domácnosti, ve vlastním prostředí zvířete a jeho majitele je za mě to nejlepší prostředí, kde se tento úkon může odehrát.
Téma samotné eutanazie je také velmi složité, ale pro naše parťáky je často tento úkon nejdůstojnější, nejrychlejší a nejméně bolestná cesta, jak opustit utrpení, které tady mohou prožívat z důvodu nemoci nebo pokročilého stáří.
Není lepší nechat zvíře zemřít samotné a nezasahovat?
Za mě to velmi často lepší varianta není. Vzhledem k různým druhům onemocnění, stupni bolestivosti, progresi onemocnění a délce trvání těchto onemocnění, než fyzické tělo vypoví funkci, je v některých případech lepší to ukončit dříve a nečekat na utrpení a agónii některých konkrétních stavů.
Již mám za sebou desítky tohoto úkonu a z této zkušenosti i ze zkušenosti s eutanázií dvou vlastních pejsků ve srovnání se spontánním úmrtí dalších našich dvou pejsků vím, že eutanazie je ta mnohem lepší varianta a mnohem mírumilovnejší.
Když jsem byla v prvním ročníku veterinární univerzity a čerstvě udělala zkoušku z anatomie, byla jsem štěstím bez sebe a slavila. Přibližně hodinu po mých plných radovánkách mi volala maminka a v naprosto pro mě šokující zprávě mi oznámila, že náš nejstarší (14 let) pejsek zemřel. Nebyla jsem schopná to pochopit, protože on byl vcelku zdravý a do poslední chvíle běhal a radoval se.
Byla jsem naprosto zdrcená a tuto náhlou smrt jsem rozdýchávala minimálně 6 měsíců. Pravděpodobně našemu Denýskovi selhalo srdíčko a jen bůh ví, co vše dalšího mu bylo, protože naši veterináři, ke kterým jsme dříve docházeli nám nijaká zvláštní vyšetření nenabízeli a vše se léčilo odhadem od stolu.
Pokud zmíním našeho druhého pejska, který zemřel spontánně, tak to bylo přímo na Štědrý den v noci, když mi bylo 10 let a on nebyl nijak starý. Toto úmrtí mého v životě úplně prvního pejska jsem také nemohla dlouho rozdýchat.
Není nadlidský úkon rozhodnout kdy?
Tato otázka trápí většinu majitelů zvířat a sama za sebe ze zkušenosti se svými zvířaty vím, že je opravdu náročné rozhodnout kdy.
Často nám zvíře několika způsoby říká, že na odchod nárok má a že si ho přeje, ale my přes bolest a vlastní emoce těžko rozhodujeme, jestli je to správně.
V tuto chvíli, byť je to náročné, je důležité na pár minut při rozhodování emoce odsunout a podívat se na stav svého zvířátka racionálně a zhodnotit, co je nejlepší pro něj a naše emoce v tomto upozadit, protože jsou to často naše emoce, které prodlužují trápení našim mazlíčkům.
S odchodem jednoho našeho pejska jsem byla naprosto smířená, protože byl dlouhodobě bolestivý a nemocný s pohybovým aparátem a byla to jen otázka času, kdy si řekne o odchod. Tenkrát byla nejlepší volba zavolat laskavou kolegyni, který za mnou přijela až z Prahy a nechala ho v klidu odejít – nechat ho trápit ochrnutého na zadní končetiny a inkontinentního by totiž moc vlídná varianta nebyla.
Dalšímu pejskovi jsme museli náhle naplánovat bezbolestný odchod ve formě eutanazie hned následující rok a to z důvodu selhání ledvin. Tento náš pejsek byl velký tvrďák a nedával skoro nic najevo dokud nám nezkolaboval a i přes intenzivní léčbu a péči se musel nechat po třech týdnech uspat – naprosto už nepřijímal potravu, nejevil zájem o svět a bylo by už jen trápení ho nechat skonat hladem a ve stavu ,,otráveného” vnitřního prostředí organismu.
Každý tento ochod našich pejsků pomocí eutanazie byl úplně jiný, ale pro nás jako majitele a pečující byla varianta řízeného odchodu a skonu mnohem lepší než spontánní smrt předchozích dvou pejsků.
Pro člověka je velmi náročné rozhodnout kdy a jestli, ale ve výsledku se s tím i pejsek i jeho majitel vyrovná mnohem lépe a bez častého zbytečného utrpení.
Jaké je tedy mé doporučení?
Kromě již výše zmíněného dočasného odsunutí vlastní bolesti při rozhodování jestli a kdy, je určitě na místě mít svého veterináře, který vám přijede případně i domů. Měl by to být veterinář, kterému věříte a který vám pomůže objektivně zhodnotit stav vašeho zvířátka a úroveň jeho utrpení.
Každý na tuto situaci pohlíží jinak a vidí úroveň utrpení v jiném měřítku, ale za mě osobně jsou určité body, přes které by se neměl zdravotní stav zvířete nechat přejít a mělo by se utrpení zvířátku zkrátit, když tu ta možnost je a je legální a v dnešní době už tak medicínsky vychytaná, že zvíře málokdy zažívá bolest či stres.
Dnešním článkem jsem vás rozhodně nechtěla rozesmutnit, ale dle mého názoru je velmi důležité o tomto tématu mluvit a psychicky se ho snažit přijmout jako přirozenou součást života, protože když to uděláme, ušetříme si sami sobě i našim blízkým mnoho trápení.
Lidé, kteří toto téma již řeší a nevědí, jak se rozhodnout budou jistě rádi za nastínění problematiky a doufám, že jim to pomůže vyjasnit některé kroky, které se chystají nebo budou muset na cestě rozloučení se svým parťákem udělat.
Držte se přátelé a klienti a přeji hodně síly, pokud musíte téma smrti řešit.
Chcete vědět více o tom, jak to probíhá?
Zde je video mé firmy Rainbow-vet s.r.o., která konkrétně nabízí službu eutanazie v domácím prostředí, eutanazie psa, eutanazie kočky a cílí na bezbolestný odchod našich nevyléčitelně nemocných parťáků, ale i psychické vyrovnání se majitele s touto náročnou situací a rozhodnutím.
Jsem veterinární lékařka a propojuji svět zvířecí pohody a zdraví se světem jejich majitelů. Baví mě vzdělávat lidi formou přehledných, kvalitních informací, empatickou a trpělivou komunikací.
Touto cestou se snažím naučit majitele psů a koček, jak udržet jejich čtyřnohé přátele v co nejlepší kondici a zajistit jim dlouhý a šťastný společný život.
Více o mně s můžete přečíst v mém příběhu.