Můj příběh
Kdo jsem?
,,Zdraví a spokojenost zvířete na prvním místě.”
Věta, která vystihuje moji lásku ke zvířatům a která mě provází na každém kroku mé současné cesty ke štěstí a spokojenosti.
Momentálně se nejvíce věnuji prevenci zdraví psů a koček a také velmi zajímavému oboru – stomatologie těchto zvířat. Jsem také výjezdová veterinární lékařka a jezdím lidem domů ošetřovat psy a kočky v rámci reálných úkonů v tomto prostředí.
Často jezdím provádět i eutanazii, která je pro psy a kočky v domácím prostředí mnohem méně stresující než je nemocné a bolestivé vozit na veterinární pracoviště.
Dnešní život mě neskutečně baví a naplňuje, protože jsem vzala styl mého povolání do vlastních rukou. Vždy jednám s postupy správné medicínské praxe – protože to je pro mé svědomí a zdraví zvířat velmi důležité – je pro mě také důležité, abych se realizovala a cítila, že má práce stojí za to.
Chci cítit, že mě má práce naplňuje a že to není jen práce, ale i koníček a zároveň velmi prospěšná cesta pro němá stvoření.
Když jsem před několika lety ukončila univerzitní vzdělání, prošla jsem si zajímavými formami toho, jak se dá veterinární medicína praktikovat a jak se dá komunikovat s lidmi.
Tato cesta mi v současné době dává skvělý základ pro můj současný styl práce a komunikace s majiteli lidí. Tato cesta mě zavedla i k tomu, abych šířila osvětu ohledně prevence a péče o Vaše čtyřnohé chlupáče, jelikož jsem měla možnost nahlédnout na prevenci a komunikaci zdraví zvířat z různých pohledů.
Práce se zvířaty je skvělá, protože u zvířat se řeší jiné problémy než u lidí a musí se volit jiné medicínské postupy, jelikož zvířata Vám neřeknou, co je trápí.
Díky této ,,překážce” jsem se naučila PROČ je tak důležitá komunikace s majiteli zvířat a neskutečně mě naplňuje, když mohu majiteli předat kvalitní informace a majitel zvířete ode mě přebírá hodnotné informace a je spokojený s mým přístupem.
Všem bych přála, aby měli tolik odvahy jako já nenechat se natlačit do ,,tradičních” postupů a dělat veterinární medicínu opravdu srdcem a tak, jak to každému vyhovuje, protože pouze pokud se povolání dělá srdcem a baví Vás to, tak je možno ho opravdu dělat kvalitně.
I přes skutečnost, že veterinární lékař není každý, jsem ráda, že na mojí cestě jsem tak blízko majitelům zvířat.
Jelikož jsem také majitel několika skvělých pejsků, dokážu se nacítit na vlnu majitelů zvířat, případně se o to každým dnem pokouším a snažím se své postupy sladit na nejlepší možnou úroveň tak, aby mi každý rozuměl a abych hodnotné informace předala co nejvíce lidem.
Lidé kteří chovají pejska nebo kočičku jsou hlavní důvod, proč se chci vzdělávat v péči o ně, předávat tyto znalosti dál a dopřát našim chlupáčům to nejlepší, protože oni nám svojí každodenní láskou připomínají, že to stojí za to.
Dřív to tak ale nebylo....
Než jsem před rokem a půl nastoupila na cestu, která mi vyhovuje a naplňuje mě, tak jsem byla jako většina, kteří jdou s proudem svého povolání v klasických šlépějích a často tento proud není podle představ těch, kteří si toto povolání vysnili třeba již od školky.
Zkušenosti z běžné praxe:
Nemohu říci, že by předchozí styl práce na veterinárních pracovištích nebyl zajímavý a že by mi nedal mnoho užitečných zkušeností. Veterinární pracoviště není pro mě možná forma medicíny na plný úvazek, a proto jsem nebyla s tímto způsobem vykonávání mého povolání nikdy úplně spokojená a vždy mě něco frustrovalo.
Frustrace někdy přicházela více, někdy méně, ale vždy mi něco chybělo – chyběla mi dostatečná navázanost na majitele zvířete a kvalitní komunikace s ním. Komunikace s majitelem je alfa a omega celé péče o pejska nebo kočičku a pokud nemáte na veterinárním pracovišti čas a prostor řádně vykomunikovat potřeby zvířete a další postup péče o něj, ztroskotává péče celá.
Komunikace není snadná záležitost a člověk samozřejmě musí nabrat zkušenosti i v této oblasti nejen v odborné části svého povolání a mou výhodou je velký zájem o osobnostní rozvoj v soukromém životě – to mi poskytuje široký obzor ve stylu komunikace s majiteli, ale také po emoční stránce věci.
Když jsem ukončila univerzitu, osobnostní rozvoj byl pro mě načatým tématem, ale byla jsem ještě mladé ptáče, které neumělo pojmout tyto záležitosti a aplikovat je do praxe. Velký nátlak klasické praxe ve veterinární medicíně a snaha o zkvalitnění soukromého života mi dalo skvělé podklady k tomu spojit pozitiva těchto dvou mých částí života dohromady a aplikovat je v podobě péče o naše čtyřnohé parťáky.
Takhle můj příběh pokračuje
Ještě než jsem zakončila univerzitní vzdělání v oboru veterinární medicíny, byla jsem běžný majitel domácích zvířat jako vy a zažila jsem několik velmi nepříjemných situací. Před výběrem této úžasné a zajímavé cesty jsem navštěvovala veterinární pracoviště, které bylo naše oblíbené jen kvůli sympatiím s ošetřujícím lékařem.
Moji pejsci byli dříve úžasní a odolní a nepotřebovali tolik péče jako ti následující, přesto ale zjištění několika jejich zdravotních problémů (zpětně) mě šokovalo a jsem do dnes velmi smutná z přístupu lékařů, kteří nám řekli vždy buď ,,to nechte být” nebo ,,to nic není, nemá smysl to řešit” a nebo raději neřekli nic – takže o závažném problému jsme jako laici vůbec nevěděli, že náš pejsek má a musel s tím žít.
Nejvíce mě šokovalo zjištění, že když našemu pejskovi páchne z tlamy a má zubní kámen, že to není normální a že se to má řešit, tento samý pejsek žil i s nádorem na varleti a přesto, že byl v dobré kondici a zdravý, nebylo doporučeno nám to řešit a o zubech nám nebylo řečeno vůbec.
Se znalostmi, které mám dnes, vím, že kdyby se to řešilo řádně a včas, pravděpodobně by s námi mohl žít déle, případně by netrpěl bolestmi.
Zvířata nám často neřeknou, že jim něco je a prevence či řešení a prošetřování i zanedbatelných změn je u nich zásadní, aby se předešlo závažným problémům.
Není výjimkou, že mnoho skutečností a problémů Vás trkne do nosu až když začnete pracovat v praxi. Zažila jsem si tedy peklo, když jsem zjistila, že náš pejsek z doby těsně před mým nástupem do praxe zkolaboval ze dne na den kvůli selhaným ledvinám a do 3 týdnů jsme ho museli uspávat, protože další přežívání nebylo bez velkého utrpení možné.
Velké problémy, které potkaly mé čtyřnohé parťáky a o kterých jsem v tu dobu neměla potuchy, mi daly velkou životní facku a i kdybych neměla v plánu povolání veterinární lékařky, tyto zkušenosti by mě donutily více řešit prevenci našich pejsků a řešit to včas.
Velmi si přeji, aby si takové peklo nemusel prožít žádný milující majitel čtyřnohého parťáka, a proto mě tyto nepříjemné zážitky velmi motivují na mé cestě k šíření osvěty a prevence a vyzdvihují důležitost této osvěty pro majitele pejsků a kočiček.
Zlom v přístupu k mé práci nastal po četných zkušenostech v několika letech praxe s neznalostí základních problémů a přístupu ke svým mazlíčkům ze strany majitelů zvířat. Většina těchto majitelů nechtěla zanedbat péči nebo způsobit svému parťákovi problém, často byl ale problém ve směru komunikace od veterinárního lékaře k majiteli.
Individuální přístup a časový prostor je zásadní!
Velmi mě začalo iritovat, že standartní postupy v ošetřování zvířat a šíření informací ohledně prevence jsou nedostatečné a mnoho majitelů zvířat si v dnešním světě nespočetných informací z různých zdrojů sama neví rady s tím, co platí a co ne.
Je velmi důležité, aby měli veterináři čas a chuť do komunikace s majitelem a správně mu pomohli pochopit, co je vše potřeba a třeba i poskytli kvalitní zdroje informací ohledně péče o pejsky a kočičky, protože majitel – laik těžko pozná, který zdroj může brát vážně a obsahuje kvalitní a použitelné informace.
Začala jsem tedy nejprve zlehka šířit informace ohledně této péče skrz sociální sítě a postupem času jsem zjistila, jak moc je užitečné v dnešní době tyto platformy využívat a že mnoho lidí bez veterinárního vzdělání se rádo naučí, jak správně pečovat o své zvířátko a co je dobré vše dělat pro udržení jeho zdraví.
Mé první kroky na cestě ke zlepšení péče o pejsky a kočičky u Vás...
Proto jsem se pustila do nejpotřebnějšího tématu a rozhodla se ho zpracovat černé na bílém, aby měl každý snadné, přehledné a jasné informace hned po ruce a mohl zdravotním problémům svých zvířat předejít či jim zachránit v potřebných chvílích život –>>>příručka první pomoci pro pejsky a kočičky <<<-😊
Nejen pro začínající, ale i pro ostřílenější majitele je tato příručka skvělým pomocníkem, je v ní totiž jasně a barevně vyznačeno řešení každého základního problému týkajícího se první pomoci či akutních stavů u pejsků a kočiček, se kterými se setkávám v běžné praxi dnes a denně a stále se opakují.
Pro majitele, kteří si chtějí své postupy zdokonalit a nespoléhat jen na psaný text příručky, pořádám i jednodenní kurz první pomoci pro psy a kočky, kde si prakticky osvojí správné postupy, protože některé věci můžete číst 10x, ale bez praktického procvičení nemusí plnit kýžený efekt nebo být ideální a ve zdraví a péči o naše parťáky mohou i detaily hrát roli.
Příručka je psaná se záměrem nejen pomoci v akutních stavech, ale jsou v ní popsány i nejběžnější a nejčastější zdravotní komplikace psů a koček, se kterými majitelé zvířat na veterinární pohotovost chodí nejčastěji – a často se dějí právě z důvodu neznalosti daného problému.
Ráda bych svými produkty a službami zkvalitnila život pejskům a kočičkám široko daleko, protože pokud nějaký problém nastane jsou to oni, naši věrní němí parťáci, kdo trpí a nemohou si dojít či říct o pomoc.