Můj příběh
Kdo jsem?
Dnešní život mě neskutečně baví a naplňuje, protože jsem vzala styl mého povolání do vlastních rukou.
Chci cítit, že mě má práce naplňuje a že to není jen práce, ale i koníček a zároveň velmi prospěšná cesta pro naše parťáky.
Když jsem před několika lety ukončila univerzitní vzdělání, prošla jsem si zajímavými formami toho, jak se dá veterinární medicína praktikovat a jak se dá komunikovat s lidmi.
Vždy jednám s postupy správné medicínské praxe – protože to je pro mé svědomí a zdraví zvířat velmi důležité – je pro mě ale také důležité, abych se realizovala a cítila, že má práce stojí za to.
Proto se momentálně nejvíce věnuji prevenci zdraví psů a koček a také velmi zajímavému oboru – stomatologie těchto zvířat. Dále působím ve Veterinární nemocnici Český Brod, která je pracoviště s nonstop provozem jako ambulantní lékař, kde řeším převážně problémy z oblasti interní medicíny a v místě svého bydliště v Ústeckém kraji jezdím lidem domů ošetřovat psy a kočky.
Práce se zvířaty je skvělá, protože u zvířat se řeší jiné problémy než u lidí a musí se volit jiné medicínské postupy, jelikož zvířata Vám neřeknou, co je trápí.
Výše zmíněné a zkušenosti z různých způsobů praktikování veterinární medicíny mě zavedlo i k tomu, abych šířila osvětu ohledně prevence a péče o vaše čtyřnohé parťáky.
Díky rozmanitým zkušenostem s majiteli zvířat jsem se naučila, PROČ je tak důležitá komunikace s majiteli zvířat a neskutečně mě naplňuje, když mohu majiteli předat kvalitní informace a majitel zvířete ode mě přebírá hodnotné informace, může je aplikovat a zlepšit tím kvalitu života svou i svých parťáků.
V dnešní době je důležité praktikovat veterinární medicínu opravdu srdcem, protože pouze pokud se praktikuje s láskou, tak je možno léčit zvířata opravdu kvalitně.
Jelikož jsem také majitel několika skvělých pejsků a měli jsme v mém životě pejsky vždy, i když jsem ještě nebyla veterinární lékař, dokážu se díky tomu nacítit na vlnu majitelů zvířat. Každý den se snažím své postupy naladit na takovou úroveň, aby mi každý rozuměl a abych hodnotné informace předala co nejvíce lidem ve srozumitelné formě.
Němé tváře, které nám dávají tolik lásky jsou hlavní důvod, proč se chci vzdělávat v péči o ně, předávat tyto znalosti dál a dopřát našim chlupáčům to nejlepší, protože oni nám svojí každodenní láskou připomínají, že to za to stojí!
Stále si živě pamatuji, jakou bezmoc jsem cítila, když jsem nemohla svému pejskovi pomoci....
Před lety, když jsem byla teprve v prvním ročníku studia veterinární medicíny, jsem také řešila zdravotní stav mého tehdy 14-ti letého pejska a na konci tohoto ročníku to skončilo úhynem mého parťáka, náhlým, nečekaným ze dne na den. Co bylo špatně, jsem zjišťovala až zpětně, když jsem se se studiem a praxí více ponořovala do světa péče o naše čtyřhoné přátele a nejvíc mě do dnes mrzí nedostatečná komunikace ze strany veterinárního lékaře a nenabídnuté možnosti.
Velmi živě si pamatuji přístup ,,to nemá smysl ho trápit, už je starý“, ale můj pejsek trpěl problémy, které by byly snadno řešitelné a mohli jsme mu ještě život prodloužit, případně by neuhynul tak nepříjemným způsobem a to na selhání srdce.
Tuto zkušenost byť nepříjemnou si ale nesu do profesního života a snažím se dělat vše pro to, abych majitelům zvířat dala vždy na výběr z možností nehledě na finanční náročnost a konzultuji s nimi i jejich pohled na věc a názor ohledně vhodnosti léčby individuálně vhodné pro dané zvířátko.
Zvířat přibývá, veterinárů je stále stejně skoro bych i řekla že méně a frustrace z nedostatku časového prostoru pro ošetření pejsků a kočiček narůstá, především na pohotovostních pracovištích, ale i v maloměstských prvoliniových ordinacích.
Komunikace s majiteli zvířat je alfa a omega celé péče o pejska nebo kočičku a pokud nemáte na veterinárním pracovišti čas a prostor řádně vykomunikovat potřeby zvířete a další postup péče o něj, ztroskotává péče celá.
Komunikace není snadná záležitost a člověk samozřejmě musí nabrat zkušenosti i v této oblasti nejen v odborné části svého povolání.
Když jsem dokončila studium na univerzitě, osobnostní rozvoj byl pro mě načatým tématem, ale byla jsem ještě mladé ptáče, které neumělo pojmout tyto záležitosti a aplikovat je do praxe. Velký nátlak klasické praxe ve veterinární medicíně a snaha o zkvalitnění soukromého života mi dalo skvělé podklady k tomu spojit pozitiva těchto dvou mých částí života dohromady a aplikovat je v podobě péče o naše čtyřnohé parťáky.
Takhle můj příběh pokračuje
Zvířata nám často neřeknou, že jim něco je a prevence či řešení a prošetřování i zanedbatelných změn je u nich zásadní, aby se předešlo závažným problémům.
Není výjimkou, že mnoho skutečností a problémů Vás trkne do nosu až když začnete pracovat v praxi. Zažila jsem si tedy peklo, když jsem zjistila, že náš pejsek z doby těsně před mým nástupem do praxe zkolaboval ze dne na den kvůli selhaným ledvinám a do 3 týdnů jsme ho museli uspávat, protože další přežívání nebylo bez velkého utrpení možné.
Velké problémy, které potkaly mé čtyřnohé parťáky a o kterých jsem v tu dobu neměla potuchy, mi daly velkou životní facku a i kdybych neměla v plánu povolání veterinární lékařky, tyto zkušenosti by mě donutily více řešit prevenci našich pejsků a řešit to včas.
Velmi si přeji, aby si takové peklo nemusel prožít žádný milující majitel čtyřnohého parťáka, a proto mě tyto nepříjemné zážitky velmi motivují na mé cestě k šíření osvěty a prevence a vyzdvihují důležitost této osvěty pro majitele pejsků a kočiček.
Zlom v přístupu k mé práci nastal po četných zkušenostech s neznalostí základních problémů a přístupu ke svým mazlíčkům ze strany majitelů zvířat. Většina těchto majitelů nechtěla zanedbat péči nebo způsobit svému parťákovi problém, často byl ale problém ve směru komunikace od veterinárního lékaře k majiteli.
Individuální přístup a časový prostor je zásadní!
Velmi mě začalo iritovat, že standartní postupy v ošetřování zvířat a šíření informací ohledně prevence jsou nedostatečné a mnoho majitelů zvířat si v dnešním světě nespočetných informací z různých zdrojů sama neví rady s tím, co platí a co ne.
Je velmi důležité, aby měli veterináři čas a chuť do komunikace s majitelem a správně mu pomohli pochopit, co je vše potřeba a třeba i poskytli kvalitní zdroje informací ohledně péče o pejsky a kočičky, protože majitel – laik těžko pozná, který zdroj může brát vážně a obsahuje kvalitní a použitelné informace.
Začala jsem tedy šířit informace ohledně této péče skrz sociální sítě a postupem času jsem zjistila, jak moc je užitečné v dnešní době tyto platformy využívat a že mnoho lidí bez veterinárního vzdělání se rádo naučí, jak správně pečovat o své zvířátko a co je dobré vše dělat pro udržení jeho zdraví.
Mé první kroky na cestě ke zlepšení péče o pejsky a kočičky u Vás...
Proto jsem se pustila do potřebného tématu a rozhodla se ho zpracovat černé na bílém. Přehledné a jasné informace hned po ruce a mohl zdravotním problémům svých zvířat předejít či jim zachránit v potřebných chvílích život Příručku první pomoci pro pejsky a kočičky.
Nejen pro začínající, ale i pro ostřílenější majitele je tato příručka skvělým pomocníkem, je v ní totiž jasně a barevně vyznačeno řešení každého základního problému týkajícího se první pomoci u pejsků a kočiček, se kterými se setkávám v běžné praxi dnes a denně a stále se opakují.
Pro majitele, kteří si chtějí své postupy zdokonalit a nespoléhat jen na psaný text příručky, pořádám i jednodenní kurz první pomoci pro psy a kočky, kde si prakticky osvojí správné postupy, protože některé věci můžete číst 10x, ale bez praktického procvičení nemusí plnit kýžený efekt nebo být ideální a ve zdraví a péči o naše parťáky mohou i detaily hrát roli.
Příručka je psaná se záměrem nejen pomoci v akutních stavech, ale jsou v ní popsány i nejběžnější a nejčastější zdravotní komplikace psů a koček, se kterými majitelé zvířat na veterinární pohotovost chodí nejčastěji – a často se dějí právě z důvodu neznalosti daného problému.
Ráda bych svými produkty a službami zkvalitnila život pejskům a kočičkám široko daleko, protože pokud nějaký problém nastane jsou to oni, naši věrní němí parťáci, kdo trpí a nemohou si říci o pomoc.
A kdo jsem mimo veterinární svět?
Mimo výkon veterinární medicíny jsem především majitelka 4 úžasných pejsků, 2 seniroů z útulku a dvou mladých Rhodéských ridgebacků maminky a syna.
Jsem pyšná máma ročního synka a milovnice jakékoli aktivity v přírodě, ať už se synem či s pejsky nebo dohromady. Jako žena, matka, partnerka, dcera, kamarádka a v dalších rolích si především snažím užívat život plnými doušky, naplňovat ho pozitivními zážitky a obklopovat se pozitivními lidmi.
Když máte tak emocionálně náročné povolání, ve kterém jde doslova o život, je nutné pečovat o své psychické zdraví a o osobní život, nelze totiž dávat, pokud nemáte z čeho čerpat. Díky tomuto postoji si zachovávám zdravý rozum a hledám cesty, abych mohla svým klientům a jejich parťákům nabídnout maximum a tu nejlepší kvalitu péče.