Píše se rok 2014, bydlím na bytě na okraji Brna, začíná druhý ročník mého veterinárního studia a já se těším z každého dalšího dne blíže ke svému cíli.
Vždy jsem vyrůstala se zvířátky, doma na mě každý den studia čekali 3 pejsci a papoušci a mně díky tomu bylo v Brně trochu smutno. Na bytě, kde jsem od 1. ročníku bydlela, jsme nemohli mít zvířata. Měsíc po začátku třetího semestru studia jsem se jednoho dne bavila se spolužačkou a zjistila jsem, že mají na bytě místo pro dalšího studenta, byt je 10 minut pěšky od školy a navíc tam mají spolubydlící svá zvířata. V tu chvíli jsem neváhala, šla jsem na prohlídku bytu a do pár dní jsem se stěhovala z původního bydlení hodinu dojezdu od školy na tento byt se zvířátky.
Proč vlastně začínám vyprávění této části mého příběhu?
V říjnu 2014 jsem se poprvé seznámila s mojí dnešní parťačkou a nejlepší kamarádkou Bellunkou. Tento rok to bude 10 let, co jsme spolu a zažily jsme spolu ty nejkrásnější, ale zároveň i ty nejtěžší chvíle. Bellunka bydlela toho času na tomto bytě s mojí spolubydlící, také studentkou veteriny, která jí měla v dočasné péči z útulku ze Slovenska a hledala jí domov. Když jsme se s novou spolubydlící seznamovali, zjistila ode mě, že nám před časem umřel pejsek a že máme v domácnosti kapacitu dát hřejivý domov další dušičce. Neváhala tedy a nabídla mi Bellunku na víkendové seznamování, ať si jí půjčím domů.
Je to již skoro 10 let!
Asi již správně chápete, že víkend na zkoušku prošel a Bellunka už mi zůstala a já jsem nejšťastnější, že jsem takového pejska do své péče dostala, jelikož jsme od té doby nerozlučitelné parťačky. Jak to již ale bývá, Bellunka za tu dobu zestárla a byť si to určitě nikdo z nás nechceme přiznat, je to nepříjemná skutečnost a toto mě poslední dobou začalo hodně trápit. Bellunka stárne.
Jak to tak bývá, začneme si všímat malých náznaků.
Občas na procházce v letních měsících Bellunka prostě už neujde to, co chodívala, nevyskočí tam, kam dřív vyskočila (jednou spolužačce, která jí venčila a četla si u toho nějaké zápisky Bellunka, skokem na zídku a zatáhnutím za ten papír, co držela v ruce, zápisky nevratně poškodila roztrhnutím 
) a začínám si všímat jejích omezení. Já jsem člověk, co se nikdy nevzdává a proto jsem začala už před nějakou dobou hledat cesty, jak jí prodloužit kvalitní fungování a život.
Prevence je to nejdůležitější pro dlouhověkost našich mazlíčků!
Jelikož jsem velký zastánce prevence, začala jsem už před více než 2 lety docházet s Bellunkou průběžně na geriatrickou udržovací fyzioterapii, někdy se nám vede chodit pravidelně a častěji, momentálně s malým miminkem je to omezené, ale chystáme se znovu zapojit do péče úžasné Zuzky Vodičkové, která nás momentálně má v péči a chystá pro nás hydroterapii (samozřejmě, že nejen pro nás 😊).
Při fyzioterapiích a strečinku mi bylo fyzioterapeuty sděleno, že má Bellunka horší kyčel a záda. O zádech a spondylóze (srůstání obratlů) jsme věděli už nějakou dobu, ale ta kyčel se mi spojila až po sdělení tohoto problému a začala jsem si všímat, že Bellunka někdy více, někdy méně kulhá. Začala jsem tedy hledat nějaké další cesty, jak Bellunce život zkvalitnit a dostalo se mi možnost vyzkoušet přípravky od Zelené země.
Již jsem dřív o této značce slyšela a četla a jelikož jsou to přípravky registrované a kontrolované národními orgány pro kontrolu veterinárních biopreparátů, zaujalo mě to jako cesta, jak vyzkoušet na Bellunce i dalších našich pejcích možnosti preventivní bylinné péče (máme ještě fenečku s idiopatickou epilepsii a na té jsem zkusila CBD kapky, od té doby žádný záchvat zatím nebyl, bere je již dva měsíce).
Ve své praxi se často setkávám se ,,zázračnými” vodičkami, které klienti na svých zvířatech používají, ale mnohdy je to pouze drahá voda a placebo a z toho důvodu jsem již nějakou dobu hledala něco, co bude mít i vědecký podklad a základ ne jen ,,skvělou reklamu”.
Dva měsíce již podávám kloubní výživu a konopný olej a rozhodně pozoruji na Bellunce zlepšení, není to sice ta mladice, co vymetala kapradí v lese svým sprintem, ale zvládá s námi s kočárkem ťapkat bez deficitů v chůzi, kulhání vymizelo a my si můžeme naplno užívat pohyb na čerstvém vzduchu 😊.
...ale i tak Bellunka běhá jako mladice 🙂 😀
Smyslem celého mého vyprávění o pohybovém aparátu a péči o něj (dřív než bude pozdě) je poukázat na další způsob PREVENCE, kterou často zmiňuji a která je hlavní náplní mé profese, je to totiž za mě ta nejlepší cesta a způsob, jak zajistit spokojenost a dlouhověkost našich miláčků.
Mnoho z vás si již všimlo, že často jsou mými pacienty i staří pejskové a kočičky, které již nemohou dál na tomto světě setrvávat z důvodu velkého utrpení a já je z tohoto světa odvádím šetrným a bezbolestným způsobem. Některá zvířata jsou ale v tomto stavu předčasně či zbytečně, protože z různých důvodů i z důvodů, za které nemůže majitel, byla zanedbána prevence a tím se ubralo zvířátku na měsíce až roky života.
Slovo závěrem
Nemohu si dovolit nepřipomenout důležitost zdravé kondice a atletické postavy vašeho zvířátka, obezita je totiž jedna z nejčastějších příčin onemocnění pohybového aparátu, ať už je to degenerace kloubů, zpřetrhané vazy v koleni, tak ale i zapříčiňuje i další onemocnění – například ochrnutí v důsledků vyhřeznutí meziobratlové ploténky a zatížení vnitřních orgánů těla, které udržují naše tělo naživu a měli bychom o ně pečovat stejně aktivně jako většinová společnost lidí pečuje o svůj vzhled.
Zuzka je naše fyzioterapeutka v Ústeckém kraji a vede psí školu.
Lucka je zástupce pro konopné přípravky od Zelené země pro zvířata, můžete se na ni obrátit s jakýmkoli dotazem.
Jsem veterinární lékařka a propojuji svět zvířecí pohody a zdraví se světem jejich majitelů. Baví mě vzdělávat lidi formou přehledných, kvalitních informací, empatickou a trpělivou komunikací.
Touto cestou se snažím naučit majitele psů a koček, jak udržet jejich čtyřnohé přátele v co nejlepší kondici a zajistit jim dlouhý a šťastný společný život.
Více o mně s můžete přečíst v mém příběhu.